Biography of Bill Warfield

Submitted by Tom Bellino (Planet Arts)
A dynamic and innovative composer, bandleader and trumpeter, Bill Warfield has energized audiences, performers and writers for more than four decades. Warfield’s most recent accomplishments are Mercy Mercy Mercy, recorded on the BluJazz label by the Hell’s Kitchen Funk Orchestra in 2015 and Trumpet Story with Randy Brecker on Planet Arts Records, recorded in 2014.
These recordings are a celebration of the composer’s formative musical experiences. The two groups perform Jazz selections based on the genres of funk, Latin Jazz, and Hard Bop, all arranged by Warfield.
Bill Warfield holds an M.M. in Jazz Commercial Trumpet Performance from the Manhattan School of Music where he received the William H. Borden Award for Outstanding Accomplishment in Jazz/Commercial Music, The Carmine Caruso Award for Outstanding Musicality and Trumpet Performance and the Maynard Ferguson Scholarship. In 1990 he participated in the BMI Jazz Composers Workshop, directed by Bob Brookmeyer and Manny Albam.
Bill started playing the trumpet at age 11 in the Baltimore County public school system. After a few years he began playing with local R & B and soul bands. Around that time, his trumpet teacher, Fred Frey, took him to a concert at the Lyric Theater by the Maryland Youth Symphony Orchestra. After hearing the group, Bill auditioned for it and was accepted. The Youth Orchestra rehearsed in the afternoons in downtown Baltimore and Bill spent his Saturday mornings studying “up the street” at the Peabody Conservatory Preparatory School.
As a result of several injuries related to car accidents, at the age of 18, Bill was left without front teeth and the use of a lung. Unable to play the trumpet for a brief time, he picked up a flute and started playing it to restore his wind and breathing.
He entered Peabody but left after one semester because he heard a college Jazz group under the direction of Hank Levy. He enrolled at Towson State College and studied with Hank, spending four years as a featured soloist with the Towson ensemble. The winner of the outstanding Trumpet Player Award at the Quinnipiac College Jazz Festival in 1973, Bill decided that a career as a Jazz Trumpeter was what he wanted. He began frequenting the Jazz clubs in downtown Baltimore and immersed himself in the local jazz scene, performing regularly with musicians such as Sonny Stitt, Mickey Fields, Jimmy Wells and Charles Covington.
Bill left Towson in 1975, but returned as a featured soloist with the Towson Band on their Music Minus One recording 2 + 2 = 5. His feature solo on Levy’s composition “Stillness Runs Deep” was chosen by the National Association of Jazz Educators as one of the top college Jazz recordings that year and can be heard on “Project One". After a few years of performing with local touring bands, Bill was hired by the City of Baltimore to perform and eventually direct the Port City Jazz Ensemble. He used the time with Port City to practice, save, and prepare to move to New York.
In 1980, Bill Warfield moved to New York City. He performed in wedding bands, salsa bands, and emerging jazz groups. Perhaps the most important professional experiences he had that first year in the Apple were subbing in the Mel Lewis Jazz Orchestra on Monday nights at the Village Vanguard, co-founding the Bill Kirchner Nonet with reedman Bill Kirchner, and his membership in MOBI (Musicians of the Brooklyn Initiative), a group founded by Cecil Taylor, Lester Bowie, and Joseph Jarman.
During these years, Bill was a contributing writer and lead trumpeter in the Bill Kirchner Nonet. He appeared on their first two recordings on the Seabreeze label, What It Is To Be Frank, 1981, and Infant Eyes, 1983. A third recording from this group One Starry Night was from a live radio broadcast from the Chicago Jazz Festival in 1987 and featured Sheila Jordan (It was subsequently released in 2010 by Kirchner). Other associations at this time included a World Tour with Paul Anka in 1982, and a job as first trumpeter at the Cable Beach Casino in the Bahamas in 1983 and 1984.. He continued to develop as a composer and Jazz trumpet player and spent 1982 studying with the great lead trumpet player, Jimmie Maxwell. After the gig in the Bahamas, Bill returned to New York City and took a few years off to work on Wall street and save some money to do his first big band recording New York City Jazz on Interplay Records in 1990.
New York City Jazz came out in 1990 to much critical acclaim. In 1992, Bill was hired to arrange and conduct Hollywood Jazz, a show commissioned the year of the 1992 by the Spanish government to celebrate the Olympic Games in Barcelona and Valencia, Spain. The recording was released that same year.
1994 marked the release of Bill Warfield’s second big band recording, The City Never Sleeps on SeaBreeze Records also hailed by critics. Featured on the recording were up and coming artists such as Dave Stryker, Chris Potter, Rich Perry, Conrad Herwig, Walt Weiskopf and Andy Fusco, complementing an ensemble which featured such veterans as Lew Soloff, Bob Millikan and John Eckert. A recommendation by Lew Soloff led to Bill performing with Ornette Coleman and Japanese Jazz Vocalist Mari Okubo during the years 1992 through 1994.
Teaching had become an important part of Bill’s life, and in 1996, he traded part time positions at the Dalton School in New York, Brooklyn College, and Towson University for his first full time position at the University of North Florida, where he met and worked with alto saxophonist Bunky Greene. After a year at UNF, Bill accepted his current position at Lehigh University, where he teaches and directs the Jazz program.
During these years, Bill arranged and recorded for Dave Stryker (1995 Nomad on Steeplechase Records), Dave Liebman, Le Jazz Hot, 1997 (released in 2010 on Planet Arts) and Beyond the Line, 2003 Omnitone Records, Gene Ludwig, Live at Zoellner, (2002 released on 18th and Vine Records).
Bill’s own recordings include Song of Storyville, (2001 unreleased), Hard Bop, 2003, Sambra, 2005, and A Faceless Place, 2006, all on Laurel Hill Records. He also recorded, Le Jazz Hot (2009) featuring Dave Liebman, A Window that Shows Me the Moon (2012) and Trumpet Story featuring Randy Brecker (2014) on Planet Arts Network.
In addition to Mercy Mercy Mercy, and Trumpet Story, his recent work also includes collaborations with Jazz/Funk/Blues vocalist Nicole Henry. In addition to his professional schedule, Bill directs the Jazz program at Lehigh University, directs the New York Jazz Repertory Ensemble, The New York Jazz Octet and the Hell’s Kitchen Funk Orchestra. He appears regularly at Iridium, Dizzy’s Jazz Club in NYC, The Garage and many other clubs in the greater New York area. He frequently performs and teaches in Europe in addition to writing commissioned works for various conservatories and radio orchestra around the world.
Bill’s varied career as a player has led to associations with artists as varied as Sonny Stitt, Paul Anka, The Baltimore Symphony Orchestra, Mel Torme, The Spinners, Sheila Jordan, Jon Faddis, The Gil Evans Orchestra, Mel Lewis, Ornette Coleman, Lester Bowie, Lee Konitz, The Yellow Jackets, Don Braden, Eddie Palmieri, Buddy DeFranco, Randy Brecker and The Berlin Radio Orchestra among many others. Bill is listed in the Biographical Encyclopedia of Jazz by Ira Gitler and Leonard Feather and the online Biographical Jazz listings by Lewis Porter.


Životopis Bill Warfield

Tyto nahrávky jsou oslavou formativních hudebních zážitků skladatele. Obě skupiny provádějí jazzové výběry na základě žánrů funk, latinského jazzu a hard bopu, všechny uspořádané Warfieldem.
Bill Warfield je držitelem titulu M.M. v Jazz Commercial Trumpet Performance na Manhattan School of Music, kde získal cenu Williama H. Bordena za vynikající úspěch v jazzu / komerční hudbě, cenu Carmine Caruso za vynikající muzikálnost a výkon na trumpet a stipendium Maynarda Fergusona. V roce 1990 se zúčastnil workshopu BMI Jazz Composers Workshop, který režírovali Bob Brookmeyer a Manny Albam.
Bill začal hrát na trubku ve věku 11 let v systému veřejné školy v okrese Baltimore. Po několika letech začal hrát s místními kapelami R & B a soul. Přibližně v té době ho jeho učitel trumpety Fred Frey vzal na koncert v Lyrickém divadle Symfonickým orchestrem Maryland Youth. Poté, co slyšel skupinu, Bill se o ni přihlásil a byl přijat. Mládežnický orchestr nacvičoval v odpoledních hodinách v centru Baltimoru a Bill strávil sobotní dopoledne studiem „po ulici“ na přípravné škole konzervatoře Peabody.

V důsledku několika zranění souvisejících s dopravními nehodami byl Bill ve věku 18 let ponechán bez předních zubů a použití plic. Nemohl hrát trumpetu na krátkou dobu, zvedl flétnu a začal hrát na obnovení jeho větru a dechu.
Vstoupil do Peabody, ale po jednom semestru odešel, protože zaslechl vysokoškolskou jazzovou skupinu pod vedením Hanka Levyho. Zapsal se na Towson State College a studoval s Hankem, kde strávil čtyři roky jako vystupující sólista v souboru Towson. Bill, vítěz mimořádné ceny Trumpet Player Award na Quinnipiac College Jazz Festival v roce 1973, se rozhodl, že kariéra jazzového trumpetisty je to, co chtěl. Začal navštěvovat jazzové kluby v centru Baltimoru a ponořil se do místní jazzové scény, pravidelně vystupoval s hudebníky jako Sonny Stitt, Mickey Fields, Jimmy Wells a Charles Covington.

Bill opustil Towson v roce 1975, ale vrátil se jako vystupující sólista s Towson Band na jejich Music Minus One nahrávání 2 + 2 = 5. Jeho sólové sólo na Levyho skladbě „Stillness Runs Deep“ bylo vybráno Národní asociací jazzových pedagogů jako jeden nejlepších jazzových nahrávek vysoké školy v tomto roce a je slyšet na „Project One“. Po několika letech účinkování s místními turistickými kapelami byl Bill najat městem Baltimore, aby vystoupil a nakonec režíroval Port City Jazz Ensemble. čas s Port City trénovat, šetřit a připravovat se na přestěhování do New Yorku.
V roce 1980 se Bill Warfield přestěhoval do New Yorku. Vystupoval ve svatebních kapelách, kapelách salsy a rozvíjejících se jazzových skupinách. Snad nejdůležitější profesní zkušenosti, které měl ten první rok v Apple, se v pondělí večer v Village Vanguard v subkulturním orchestru Mel Lewis podřadily, spoluzaložily Billa Kirchnera Noneta s reedmanem Billem Kirchnerem a jeho členství v MOBI (Musicians of Brooklynská iniciativa), skupina založená Cecilem Taylorem, Lesterem Bowiem a Josephem Jarmanem.
Během těchto let byl Bill přispěvatelem a vedoucím trumpetistou v Bill Kirchner Nonet. Na svých prvních dvou nahrávkách se objevil na labelu Seabreeze, What It Be Be Frank, 1981 a Infant Eyes, 1983. Třetí nahrávka z této skupiny One Starry Night pocházela ze živého rozhlasového vysílání z Chicagského jazzového festivalu v roce 1987 a představoval Sheila Jordan (To bylo následně propuštěno v roce 2010 Kirchner). Mezi další asociace v této době patřilo Světové turné s Paulem Ankou v roce 1982 a práce jako první trumpetista v Cable Beach Casino na Bahamách v letech 1983 a 1984. Pokračoval ve vývoji jako skladatel a hráč na trumpet jazzu a 1982 studoval s velkým hráčem na trumpetu, Jimmie Maxwell. Po koncertu na Bahamách se Bill vrátil do New Yorku a vzal několik let do práce na Wall Street a ušetřil nějaké peníze, aby provedl svou první velkou kapelu nahrávající New York City Jazz na Interplay Records v roce 1990.

New York City Jazz vyšel v roce 1990 s velkým uznáním. V roce 1992 byl Bill najat, aby uspořádal a dirigoval Hollywood Jazz, přehlídku, kterou zadala španělská vláda v roce 1992 na oslavu olympijských her v Barceloně a ve španělském Valencii. Nahrávka byla vydána téhož roku.
Rok 1994 znamenal vydání druhé velké kapely Bill Warfield, The City Never Sleeps on SeaBreeze Records, které také kritici kritizovali. Na záznamu se objevili přicházející umělci jako Dave Stryker, Chris Potter, Rich Perry, Conrad Herwig, Walt Weiskopf a Andy Fusco, kteří doplňovali soubor, v němž vystupovali takoví veteráni, jako byli Lew Soloff, Bob Millikan a John Eckert. Doporučení Lewa Soloffa vedlo k tomu, že Bill v letech 1992 až 1994 vystupoval s Ornette Coleman a japonským jazzovým zpěvákem Mari Okubo.
Vyučování se stalo důležitou součástí Billova života a v roce 1996 vyměnil částečný úvazek na Daltonské škole v New Yorku, Brooklynské univerzitě a na Towsonově univerzitě za svou první pozici na plný úvazek na University of North Florida, kde se setkal a pracoval s altem saxofonistou Bunky Greene. Po roce na UNF přijal Bill svou současnou pozici na Lehigh University, kde vyučuje a řídí jazzový program.
Během těchto let Bill uspořádal a nahrál pro Davea Strykera (1995 Nomad on Steeplechase Records), Dave Liebmana, Le Jazz Hot, 1997 (vydáno v roce 2010 na Planet Arts) a Beyond the Line, 2003 Omnitone Records, Gene Ludwig, Live at Zoellner , (2002 vydáno 18. a Vine Records).

Billovy vlastní nahrávky zahrnují Song of Storyville (2001 nevydáno), Hard Bop, 2003, Sambra, 2005 a A Faceless Place, 2006, vše na Laurel Hill Records. Natočil také Le Jazz Hot (2009) s Dave Liebmanem, Okno, které mi ukazuje Měsíc (2012) a Příběh trubek s Randy Breckerem (2014) na Planet Arts Network.
Kromě Mercy Mercy Mercy a Trumpet Story zahrnuje jeho nedávná práce také spolupráci s zpěvákem Jazz / Funk / Blues Nicole Henry. Kromě svého profesionálního rozvrhu řídí režie Jazzový program na Lehigh University, režíruje New York Jazz Repertory Ensemble, New York Jazz Octet a Hell Funk Kitchen Funk Orchestra. Pravidelně vystupuje v Iridiu, Dizzy's Jazz Clubu v NYC, The Garage a mnoha dalších klubech ve větší newyorské oblasti. V Evropě často hraje a vyučuje, kromě psaní zakázkových děl pro různé zimní zahrady a rozhlasový orchestr po celém světě.
Billova různorodá kariéra hráče vedla ke sdružením s umělci tak různorodými jako Sonny Stitt, Paul Anka, The Baltimore Symphony Orchestra, Mel Torme, Spinners, Sheila Jordan, Jon Faddis, Gil Evans Orchestra, Mel Lewis, Ornette Coleman, Lester Bowie, Lee Konitz, Žluté Bundy, Don Braden, Eddie Palmieri, Buddy DeFranco, Randy Brecker a Berlínský rozhlasový orchestr. Bill je uveden v Biografické encyklopedii Jazzu od Ira Gitlera a Leonarda Feathera a v online životopisných výpisech od Lewis Porter.


The New York Jazz Repertory Orchestra
The New York Jazz Repertory Orchestra
Hell's Kitchen Funk Orchestra
Hell's Kitchen Funk Orchestra
A Faceless Place. Bill Warfield Big Band
A Faceless Place. Bill Warfield Big Band
Bill Warfield and the New York Jazz Octet
Bill Warfield and the New York Jazz Octet


When Janie Takes the Stand Bill Warfield Big Band Featuring Randy Brecker
Salsa En Mi Alma. Bill Warfield Big Band
In the Land of Chad and Barbie Bill Warfield Big Band
Mad Dog. Bill Warfield Funk Orchestra
Theme for Malcolm Bill Warfield Big Band Featuring Randy Brecker
Scootzie. Bill Warfield Big Band
Hip-Hug-Her. Bill Warfield Funk Orchestra
Tentigo. Bill Warfield Big Band